Earüwiel

Křik ve tmě

1. kapitola

Když už si myslíte, že svět je růžovej a všechno je zalitý sluncem, ve skutečnosti přijde ten zajebanej zákon padajících sraček. Né tahle série nebude o tom, jak jsem chodila s nějakým volem a dal mi kopačky a já byla prostě jen kráva, protože jsem neviděla, že on je naprostej kretén. 
Tohle je jiný. Jinej život, jiná situace, jiné stavy, jiné problémy.. Nekonečný příběh jsem psala deset let...s hodně mezerama, ale je v něm nahromaděná velká spousta bolesti, bezesných nocí a litrů kafe. Když bylo nejhůř, sedla jsem si k toaletce, na které jsem měla zrcadlo, ale zásadně to byl můj psací koutek. Udělala jsem si kafe, zapla oblíbenou lampičku, otevřela noťas a začla psát, sama jako odkopnutej čokl.

Dneska je to jiný. Dneska ležim v posteli, plná bolesti, kterou nedokážu ani vyčíslit, ne bolesti srdce, ale bolesti rozdrcený duše. A ta bolí ještě kurva víc. Hele fakt, z rozchodu s kreténem se oklepete, ale bolest duše.. to je panečku něco. To už pak hrozně dlouho trvá než se všechno dá dohromady a když už to vypadá aspoň maličko nadějně líp, posere se zase tuna dalších sraček co vás sundá na dno hoven. 

Nebudu vám tu vyprávět, jak je svět růžovej, nebudu psát o tom jak jsou králíčci rozkošný, jak jsou miminka sladký a tak dále.. Já už taková dlouho nejsem. Změnil mě poslední pád na dno. Ten pád mi po skoro třech letech dal takovou facku, že už jsem nedokázala nikomu věřit. Ale, pokud jste četli Nekonečný příběh, víte, že dopadl šťastně. Tedy aspoň pro mě a mého manžela, který je mi neskutečnou oporou v tomhle zajebanym světe a já mu tímto chci strašně moc poděkovat, že tu trosku zvednul, držel ji a dal ji všechnu svoji lásku kterou v srdci měl. Myslela jsem si, že už moje srdce nikdo nikdy nedá dohromady, ale on to dokázal.. Stačilo jedno jeho obejmutí a slyšet tlukot jeho srdce, podívat se do jeho očí a věděla jsem, že on mě nikdy znovu na dno nepustí..