Křik do tmy 3. kapitola
Kapitola 3
Seznámila jsem se po internetový seznamce s jednim klukem, nevěděla jsem jak vypadá, prostě mi to nějak bylo jedno. Jednou sme se viděli, ale prostě nebyl nic moc. Jenže já nechtěla být sama, a tak jsem s nim začla chodit. To mi bylo 14 upozorňuju. Představila jsem ho našim, jezdil k nám a pak už ani nevim jak to vzniklo ho jeho rodiče vykopli z baráku. A tak se stala ta největší chyba, začal bydlet u nás.
Do dneška nechápu, jak to mohli naši a babka dovolit. Když si představim, že byl tlustej a já v tu dobu jak nitka, byl o tři roky starší a ještě ošklivej...no, ale co, nebyla jsem sama žejo. Debil prostě. Byla jsem s nim dva roky, nebylo to nic moc, ale nebyl na mě zlej..ze začátku. První facku jsem dostala na dovolený v Chorvatsku, kam nás vzali rodiče, druhou, třetí a ty další si nepamatuju, bylo jich tak strašně moc, že už jsem je přestala počítat a nechtěla jsem, aby ssi někdo myslel, že jsem slaboch a tak jsem držela hubu. Jednu noc, když byo venku horko a byla bouřka, tak se na mě vrhnul. Asi všichni víme co chtěl, jenže pro mě to bylo utrpení, Malý péro, nechutný tělo a ještě když na mě ležel, strašně mi tou jeho velrybí postavou drtil plíce a držel mě obouma rukama za vrcholek hlavy. No a prostě, já jsem nechtěla.. a tak si to prostě vzal sám.
Neměla jsem proti němu šanci, bála jsem se a navíc jsem na svojí vejšku neměla ani 60 kg, takže mi dal ruce za hlavu, začal mě drtit a ....
Dál už bych na to radši zapoměla, protože tohle byl ten úder, kdy jsem se začala bránit. Jenže mě citově vydíral, a tak jsem nikomu nic neřekla, držela jsem se v pozadí a cítila jsem se jako hadr na podlahu. Dneska už je to téměř na pár věcí ok a s manželem jsem v pohodě, jen mi prostě nesmí držet ruce a dát mi je za hlavu. Ale nikdy na to nezapomenu.
To prostě odstartovalo to, že jsem mu údery vracela, prali sme se jako koně, jednou jsem dostala pěstí do hlavy a probrala jsem se na posteli na kterou jsem spadla. To už bylo moc. Za dva roky, tu dobu jsem začala jezdit na učňák a pohybovala jsem se mezi lidma co mě brali. Takže jsem dostala i nějaký sebevědomí, ten kokot jezdil do školy v Planý nad Lužnicí a tak bylo peklo jen o víkendech. Jenže tou dobou jsem v autobuse vídala jednoho kluka, kterej se na mě taky pokaždý díval a já na něho, tak to šlo pár týdnů a mě to už nedalo. Tak nějak náhodou jsem ho našla na lide.cz , starší vědí jak ty stránky vypadaly tou dobou, prostě se to s dneškem nedá srovnat. No a přidala jsem si ho do přátel. Tim se věci hnuly a my dva chtěli být spolu. Jenže jak to oznámit kokotovi a nedostat do držky žejo.
Byl víkend, sobota.. řekla jsem debilovi, že jsem potkala prostě někoho jinýho a že s nim končim. To bylo slibů, že už na mě bude hodnej, že se změnil a že nemá kam jít. Když viděl, že to semnou absolutně nehejbá, tak se nasral a šel ven trucovat. Měla jsem sto chutí už ho nepustit dovnitř, jenže babka ho zavolala zpátky a ten na celou ulici začal řvát, že jsem děvka a tak podobně. Ve mě se najednou vzepřel takovej vztek a tak obrovská síla, že jsem absolutně nechápala. Čapla jsem ho za límec, odtáhla ho do pokoje co byl vedle vchodu, praštila s tim prasetem na postel, sedla si na něj a bušila mu pěstma do palice. Musela mě zastavit až babka, asi tušila mega průser, páč já bych mu za to všechno tu palici urvala. Najednou jsem byla já ta, kdo měl navrch. Já byla ten alfa, kterej tady velí.
Jenže kokot mi začal brnkat na city večer a já jsem ustoupila a napsala jsem novému objevu, že se musíme rozejít. Jenže mě to nedalo, volal mi, psal mi, že zamnou přijede a že se to vyřeší. Když jsem viděla v neděli ráno, co mi psal a jak jsem viděla, že mu na mě záleží, došly jsme s kokotem k nám domu od babky a já mu tam prostě řekla, ať mi vrátí muj mobil a ať táhne ke všem čertům. Rozčiloval se, ale taky se bál táty a věděl, že když teď odejdu otevřít hubu, tak on je tuhej.
Díky bohu se pak sebral a táhnul do hajzlu, později jsem se dozvěděla, že šel k babce. Asi za dvě hodiny mi přišla smska "Za 2 minuty mi jede vlak" , tak jsem ze slušnosti odepsala " šťastnou cestu " a tím díky bohu skončilo jedno utrpení.