Earüwiel

Znáte ten pocit, když se o něco pořád snažíte a ono to prostě nejde? Když se snažíte jak vůl a nic z toho není. Navíc stačí jedna jediná věc a vrátí se vám naprosto všechno, všechny ty sračky kterejma ste si museli projít a stačí k tomu spuštění jediný hry. Manžel si zahrál na ps4 tanky a mě se vrátilo vše. Strach, zhnusení, odpornej páchnoucí dech po chlastu, dobejvání se na mě do zamčené ložnice, úzkosti když na vás někdo řve,protože má totální absťák aby si mohl zahrát tu posranou hru.

Nebylo vždycky tak zle, teda - s tim chlastem to bylo už od začátku, ale nebylo to tak špatný jako poslední dva roky co jsem žila minulej život, kterej prostě chci vymazat a nejlíp vymytím mozku. Ne vždycky všechno je růžový,ale tohle byl masakr. Všechno se dělo postupně, pak se to začlo stupňovat, všechen chlast doma byl vychlastanej, cigarety mi mizely mávnutím ruky a když si vezmu, jak odpornej byl... 

Nedá se ani do detajlu popsat co všechno se dělo, nejhorší to snad bylo na štedrý den, přišlo se od našich z večeře, mimochodem, ten kokot jim ani nic nedal, aspoň nějakou drobnost, vždycky jsem všechno kupovala já. A pod stromečkem jsem doma nenašla jedinej dárek, nic co by mi řeklo "sice je to na hovno,ale mam tě rád". Za to jsem dostala seřváno, že co si to vůbec dovoluju a tak dále. Zamkla jsem se v ložnici, ostatně jako posledních půl roku když se to vše událo a nejdřív po dobrym řikal ať otevřu, pak se to stupňovalo a nakonec si přinesl šroubováky a podobný srágory, aby se na mě dostal. 

Nebudu kecat, bála jsem se strašně. Takhle se to dělo prostě pořád, byl nachlastanej snad pořád,když nebyl v práci a když se vrátil, nebyl problém všechno vylemtat. Ano... jeho "neni problém" slýchávám do dneška, když to někdo řekne, a mam z toho husí kůži. Nejen, že to pořád řikal, ale u něj byl problém naprosto všechno. 

Když už jsem byla na pokraji sil, protože když jsem nechtěla sex, prostě si mě vzal sám zezadu a neřešil to. Připadala jsem si jako hadr na podlahu, protože tohle se opakovalo několikrát. Pak už jen vim, že jsem se jednoho dne ráno postavila a omdlívala jsem a další den když jsem chtěla vylést z postele, tak jsem spadla. Nemohla jsem chodit. Všechno bylo ze stresu,  .. Dál už jsem to nechtěla snýst a když se táta ptal jestli se k nim přestěhujem, řekla jsem, že se stěhuju já sama, protože jsem věděla, že se stejně s někym tahá. Je s ní do dneška, maj děti a vim že jí dělá to samí a děti budou žít v tom, že tatínek je věčnej vožrala co dělá scény. Ale frajerka má co chtěla. Protože díky ní se ke mně choval o to hůř.

Prosim vás...tim apeluju na všechny holky, ženy co tohle čtou.. UTEČTE dokud je čas. Fackou to vše začíná a rozhodně nekončí. Následky toho všeho byly, že jsem se učila dva roky o berlích znovu pořádně chodit a do dneška už se nerozeběhnu. Je to už 6 let...  Vim, že je to těžký a že máte strach, ale ten strach je právě to co vás svazuje, když odejdete, uleví se vám, to mi věřte