Earüwiel

Znáte takový to, když máte ve školce tu úplně největší lásku? Mě to potkalo na základce. Už se mi zapalovaly lejtka v šestý třídě a on chodil o rok vejš. No co vám budu vyprávět, byla jsem z něj hotová. Jemnoval se Martin. Jenže já jsem se mu vždycky vyhejbala, absolutně jsem nebyla schopná slova když jsem ho viděla, nemohla jsem ho pozdravit, nic prostě. Když už se mi konečně povedlo na něj sehnat číslo, zvládla jsem si s nim jen psát, ale když jsem ho viděla, tak zase nic. Joo jednou jsem mu odpověděla na pozdrav, aby se jakože neřeklo. Přišla sedmá třída a jelo se na lyžák, ne že bych to uměla a nevyhodila si hned první den koleno, ale musela jsem tam prostě bejt. Jistě že on tam byl taky. Proto jsem tam taky musela bejt žejo. Jednoho krásnýho dne se naše chytrá učitelka rozhodla, že se udělá soutěž miss lyžák. Jasně, že naše banda debilů co mě nesnášela napsala mě. A co čert nechtěl, při jedný hře jsem byla přivázaná za ruce ke spolužákovi ze třídy o kterym jsem psala už v Nekonečnym příběhu a je to ten se kterym jsem jela na letiště, a k Martinovi. 

Ty vole, já byla rudá až na prdeli. To se nedalo, nemohla jsem se ani hnout. Pak když se mělo odjíždět, tak večer byla diskotéka, jakože. Nevim co to do mě vjelo, ale strčila jsem do něj a utekla jsem... Do dneška nevim prostě =D asi zkrat =D 

Prostě jsem z něj byla uplně vycákaná, i když dneska vlastně ani nevim proč. Byl to modrookej blonďák a když se na to kouknu dneska, muj typ je muj manžel - svaly, snědej, hnědozelený oči a tmavý vlasy. Prostě uplnej opak jeho. Před rokem jsem si ho přidala z nudy na facebook do přátel, jen prostě že ho znám. Tak mi psal a že semnou chce bejt a takový... a víte co? Dřív bych asi byla strašně ráda, ale teď fakt nevim co bych si s nim počala. Mam svýho krásnýho muže a nějakej namyšlenej frajírek co to střídal jednu za druhou mi absolutně nic neřiká a do dneška nevim, co jsem na něm vlastně viděla =)