Earüwiel

Kapitola 2

Ne, opravdu to nepíšu proto, aby mě někdo litoval, píšu to protože si potřebuju utřídit vlastní myšlenky a taky si udělat konečně po 29 letech pořádek v palici nebo se z toho už fakt poseru. Já vim, já vim, jsem moc sprostá, ale taková už jsem. Vím, že je tu obrovská změna ve stylu psaní a konkrétně úplně ve všem, ale tak hold jde čas. Začnu u základky.. Tam to nebylo fakt vůbec nic moc, spousta věcí mi nešla, matiku a češtinu s fyzikou jsem přímo nesnášela a už jen vkročit do tý debilní třídy pro mě byl doslova horor. Byla jsem takovej ten otloukánek, do kterýho si každej rád kopne a celkově jsem nebyla oblíbená. Vlastně do dneška ani nevím proč...nikomu jsem neubližovala, nikoho jsem neponižovala, ani jsem nebyla šprt. Psycholog mi na to řekl, že na bílého holuba bude také koukat pokaždé každý jinak, protože je  prostě jiný než oni. To mi dalo hodně velkou odpověď na to, proč to tak bylo. Škoda jen, že jsem se to dozvěděla teprve před rokem,což je celkem na piču. Základka prostě byla špatná, v osmičce už to zašlo tak daleko, že jsem i dostávala bužírkama (takový ty debilní šňůry co se z nich pletlo) po zádech, nesnášel mě tam už skoro každej a já jsem si nepřála nic jiného než být v jiném světě. Prosila jsem rodiče, ať mě na ten rok dají do jiné školy, už jsem byla na pokraji sil, ale bohužel, ten rok už prej vydržim. Vydržela.... 

Vydržela jsem to tak hodně silně, až jsem si začla sama ubližovat, protože ta psychická bolest už byla tolik velká, že jsem ji musela přebít fyzickou bolestí. Pamatuju si první ublížení .. bylo to říznutí do ruky,podél kosti, ale nic hlubokýho. Pak jak šel čas, tak jsem si z toho řezance udělala celkem luxusní spáleninu, tím jak jsem to drasticky drbala nehtama. Nedalo se to dál unést...Do dnes tu jizvu mám a pamatuju si každý ten okamžik, který jsem prožila. Není skoro vidět, jen já vím, kde je, ale je tam. společně s dalšíma, které se postupně přesunuli na zápěstí, na břicho, na stehna, na rameno.. Kam to šlo. Na levé noze je mi ještě teď v létě vidět obrácený kříž. Rodičum to bylo jedno, brali to tak, že na sebe potřebuju upozornit a celkově byla válka mezi nima, takže já jsem prostě šla bokem, po večerech jsem seděla na schodišti a čekala, kdy se začnou rvát abych zakročila. V tu dobu jsem pak už i chtěla být jiná, což znamenalo, že prostě budu emo ... nosila jsem ten styl, hlavně i kvuli Tokio Hotel, díky kterým jsem to přežívala jak jsem do nich byla zapálená spolu s bejvalou kámoškou Luckou. 

S touhle holkou jsem trávila celkem dost času.. ani nevím co si o mě myslela v soukromí, ale bylo mi to fuk. Chodili sme ven, začali sme chlastat, řezali sme se spolu, a celkově nám bylo u prdele co si o nás kdo myslí. Asi jenom díky tomu jsem to přežila. No přežila... Když si vezmu, že jsem se vším začala ve 13 letech, je to k pláči. To zahrnovalo i sex, když to zjistila máma, myslela jsem, že mě zašlape do země. Ale moje poprvé bylo hezký, jsem ráda, že aspoň tohle bylo fajn. O tom se moc rozepisovat nebudu - chápejte, manžel :)

Řeknu jen, že to bylo v Abertamech, s Luckou a jejim taťkou sme tam jeli na chatu, kterou vlastnil její taťky kamarád s přítelkyní. No a ta přítelkyně - Jana , měla dva syny, takže je vám asi jasný, že Tomáš byl s Luckou, no a já se styděla před Lukášm .. Ten večer dospělí šli chlastat do hospody, která byla tři kilometry daleko, takže chata zůstala volná jenom pro nás. Takže si asi dovedete představit, jak ty tři vypadaly. Já jsem nepila, netoužila jsem po průseru. Byly tam patrové postele, takže já jsem si zalezla co nejvíc dozadu. Když jsem zjistila, že si Lukáš s Lucinou čtou moje smsky v mém mobilu. To mě fakt nasralo, vytrhla jsem jim ho a zajela zpátky do pelechu dozadu. Pak zamnou přišel Lukáš, mluvil semnou, no..a pak mě začal líbat. Dál víte co bylo, ráno jme se probudili v náruči jeden druhýho a v poledne se jelo domů, takže se odjíždělo a já koukala zadním oknem auta na Lukáše kterej byl skleslej a zamával mi. A tím to skončilo. Nelituju toho, protože od tý doby to bylo to nejhezčí co jsem na posledních několik let zažila.