Earüwiel

Během všeho času co uběhnul a já ještě bydlela v bytě s opileckym magorem, dohnal mě stres. Jednoho krásnýho dne jsem se probudila, chtěla jít na wc, ale spadla jsem na zem. Nohy jako by nebyly moje, dohrabala jsem se po čtyřech - vlastně ani to ne po bytě na záchod a přemýšlela co se děje. Vůbec by mě nenapadlo tenkrát co a z čeho to může být, vše začalo klasickou chřipkou, potom omdléváním, a co čert nechtěl, už to bylo. 

Řekla jsem si "a dost, tohle ti za to nestojí", ze všech posledních sil jsem se zvedla, za pomocí berlí jsem se zabalila a táta mě odstěhoval domů. V životě jsem si nemyslela, že po rozchodu řeknu " bez tebe je mi milionkrát líp, snad ti to karma všechno vrátí"
Byla jsem na pokraji sil, nemocná, jezdila jsem snad po všech vyšetřeních co vůbec existují, ovšem do nemocnice na Vinohradech mě už nikdo nedostane ani se škrábancem, ten laxní přístup mě až zarážel, berou to jak housky na krámě a přišla jejich oblíbená věta 
" - najděte si pořádného partnera
  - najděte si práci
 - a odstěhujte se od rodičů"

Tohle jsem slyšela snad od každého doktora, co mě vyšetřoval, ale nemohl přijít na to co mi je. Až internista mi řekl, že je to pravděpodobně roztroušená skleroza. To už jsem věděla, že to tak prostě je, nohy mi nesloužily tak jak by měly, život se mi změnil a otočil k horšímu. Ovšem radši tohle než žít s ožraleckym hovadem, že ano. 

Bojovala jsem dva roky o invalidní důchod, aspoň prvního stupně, což fakt ty dva roky trvalo a dostala jsem ho až na lupenku. Naše zdravotnictví opravdu stojí za to. Učila jsem se dva a půl roku znovu normálně chodit, dneska je to už skoro šest let co se to stalo. Musím říct, že Vztah s Jakubem a rozchod s ním mě zdrbnul ještě víc a myslela jsem že je to moje konečná, než jsem poznala JEHO..

Člověka, kterej mi otočil život totálně naruby.