Earüwiel

V ten den co jsme se rozešli, jsem byla naštvaná, bolavá, vlastně se nedá říct naštvaná ale přímo nasraná. Dělala jsem takovou dobu ze sebe debila až mi to přišlo naprosto normální. Hned zatepla jsem si hodila fotku na seznamku na fejs, potřebovala jsem zapomenout, psát si s někym jinym, ani převozníka jsem nechtěla, já už těch chlapů měla plný zuby a nechtěla jsem doma už nikoho.

Pomalu jsem si připravovala život starý ženský s hromadou koček, protože těch je na zahradě opravdu hodně - naše Minda se činí několikrát do roka. Šla jsem spát s vypnutým upozorněním na mobilu, mi to furt cinkalo a mě to brutálně rozčilovalo.

  
Druhej den jsem si udělala kafe a šla jsem ven na zahradu čumět do blba, ostatně jako to bylo mojim zvykem posledních několik měsíců. Otevřela jsem telefon a projížděla nudně messenger, všude samej zoufalec, náhodně jsem klikla na jeden profil ...

A ten kluk mě něčim zaujal... nevím co to bylo, ale něco mi řikalo at odepisuju.. zdál se strašně fajn. Ostatně byl jinej ve všem..neměl oplzlí keci, neměl na mě narážky, nebalil mě, prostě jen v klidu psal.

A najednou mi došlo, že asi ne každej chlap je naprostej kretén. Líbil se mi .. ale řikala jsem si, že svalovec o hrocha jako jsem já ani nezavadí. Tak jsem tomu moc šancí nedávala. 

Jenže čas šel dál a všechno bylo najednou zalitý sluncem, budila jsem se s lepší náladou, těšila jsem se až mi napíše, chodila jsem spát, až když šel spát on, někdy jsem ani nespala, protože jsem na něj furt musela myslet. Jo, přesně tak, zamilovala jsem se jako malá holka. Po tý době co jsem myslela, že jsem roztříštěná na kusy a srdce mam rozlámaný na milion střípků najednou začalo bušit. 
Den kdy mi napsal, že mě taky miluje nikdy nezapomenu.