Earüwiel

Nastal čas jet domů, vůbec se mi nechtělo, věděla jsem, že se mi bude hrozně stýskat. Domů už jsem si nikoho přivíst nesměla, ale po tý dlouhý cestě jsem potřebovala, aby si Pavel odpočinul a navíc jsem chtěla aby ho poznala mamka. Ležel u mě na posteli a já byla přitisknutá na něm, nechtělo se mi ho pustit domů, ale další den šel do práce tak se nedalo nic dělat. 

Uběhlo pár dní a láska mi přijela znovu na víkend i věcma, řekla jsem mu at si tu něco nechá, aby to nemusel tahat sem a tam. Bylo to krásný, bylo teplo a my si užívaly jeden druhého a bylo to moc fajn.
Neuběhl snad ani týden, nebo 14 dní a už u mě Pája bydlel. Jasný, na někoho je to brzo, ale já prostě chtěla být s nim a trávit s nim co nejvíc času. Občas o víkendech se jezdilo na výlety k babičce a dědovi, nebo sme si užívali jeden druhého.

Jeden večer jsem ho šimrala a on se tomu bránil, najednou mi vzal hlavu do rukou a říká "Kristýnko, vezmeš si mě?"Já jen zůstala koukat jak vyoraná myš,v očích slzy, nečekala jsem to, kor když se nechtěl nikdy ženit.Byl to krásnej okamžik, budu si ho pamatovat do konce života. O víkendu se jelo do Miskovic za jeho rodinou a tam mě před nima oficiálně požádal o ruku. Bylo to tak krásný, že se mi chtělo brečet.Bylo nám spolu krásně, měnil se mi před očima, z toho tvrďáka se najednou stal hodnej a milující chlap, kterýho jsem nechtěla už nikdy pustit.

Takhle to šlo dál nějaký čas, ale tím, že Pavel jezdil do práce 50 km, udělalo to svoje a skončil s tetanií na třičtvrtě roku doma. Možná, že kdyby se to nestalo, tak je dneska všechno jinak. Celých 9 měsíců sme byly nonstop spolu,být to někdo jinej tak by mi to asi lezlo na nervy, ale my sme si to užívaly a bylo fajn na sebe mít tolik času.