Kypr 3. kapitola
Sedim na balkoně když v tom nám vypnou proud. No bezvadný, to teda bude zas večer. Všude kolem v bytech svítí baterky a svíčky a v protějším kde bydlí rodina arabů zase řve malý dítě. Jenže to ráno otevře pusu a zavře jí až v noci. Žaludek se mi začíná svírat strachy. Proč zrovna já musim trpět strachem ze tmy a ze stísněnejch prostorů.
Být sama doma není špatný, pokud ovšem je tu někdo semnou. Setmělo se celkem hodně rychle. Byty hned vedle nás elektřinu mají. Krucimál. Doufám že naši brzy přijedou. Vidim to na svíčku.
Ted ještě zbývá překonat strach a dojít si pro ní do koupelny. Od tý doby co jsem doma ještě když jsem bydlela s mamkou u táty viděla, mam panickou hrůzu ze tmy. Kolikrát v noci radši nejdu ani na záchod. Jednoduše trpim až do rána. Nejhorší na tom je že se prostě nehnu z místa. Strach mi to nedovolí. Kdyby ted někdo začal odemykat tak začnu ječet jak šílená. Bych snad i skočila z toho balkonu.