Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kypr 5. kapitola

28. 4. 2022

Sobotní odpoledne trávíme sezením na balkoně a nekonečným pocením. Už třetí den za sebou je tu vlhko i v noci. Mamka s tetou se hrabou s jídlem a já se jim do toho nemontuju. Domluvíme se s tetou že pojedem koupat pejsky a že Andreas si přitom bude lovit rybičky a potápět se. Mohl by mi ale vylovit ty slíbený mušle. „Já se jedu převlíknout, vzít Jully a pak pro vás přijedem tak se mezi tim připravte“ říká nám teta. Tak tu s mamčou lítáme jak blázni a perem se o koupelnu. „Poď mi narovnat ty plavky, mě se to zas roluje“ nadává jak špaček. „Co si mam vzít na sebe sakra“ pokračuje. „Vezmi si moje šaty, stejně jedem autem a nikdo tam nebude“ „No jo jenže copak si to mužu vzít na sebe? Vždyť v tom budu vypadat jako strakapoud“. Když na ní společnýma silama šaty natáhnem a narovnáme si všechny věci do tašek a jdeme si zapálit cigáro. Jen co si zapálíme tak slyšíme klakson. Vykloním se z balkonu a vidím bilý auto..jenže ne naše tak zahlásim že vzduch je čistej. Jenže v tom se řítí auto s yorkšírama v okínku u řidiče. „Už sou tady tak jdeme“ popoženu mamku. Všichni vytřásnutý z auta se vysypeme ven a ženeme hafany od lidí. Minule tu nebyl nikdo, dneska je jich tu hned asi deset. Hrabem se šutrama a soukáme ze sebe hadry. Lee a Jully to zakotvěj do moře první. Snažej se skákat,ale skrz vlny jim to nejde. Síla vody je mocnější. Než se doplácám do vody, beru si foťák. Jsou nádherný vlny takže bych mohla udělat celkem dobrý fotky. To by ovšem nesměly ty vlny být moc veliký. Hází to semnou na stranu a ještě se musím vrátit pro boty. Kameny mě tlačej do nohou. Pak už se jen snažim zachránit foťáček tim že nespadnu do moře ale jde mi to docela blbě. Chvilku stojíme s tetou a Andreasem v kruhu a s mamušou lovíme jedna druhou a smějem se u toho. Je mi hrozně krásně. Snažím se plavat ale z jedný strany mě smete vlna a ze druhý na mě jeden z menších psíků cáká jak se usilovně snaží plavat. Setmí se dřív než je to nutný a proto vylezem z vody a sedneme si na oblázkovitou pláž. Najednou mě přepadne smutek. Vybaví se mi tvář kluka s ďolíčovitým úsměvem a nevinýma očima jako má jednině Patrik. Už je to týden co se mi vůbec neozval. Jako by se po něm slehla země. Je to tak čtrnáct dní. Celej den sme si psali a zmínila jsem se mu o klukovi kterej mi momentálně psal. O Lukášovi, klukovi kterej nejspíš nevěděl co je to láska protože to nejdřív zkoušel na mě a pak z ničeho nic napsal „PROMIN.. ,... JSEM FAKT JEN TEN HAJZL CO SE TI OZVAL POPRVE.. DOUFAM ZE KE ME NIC NECITIS.. SNAD JEN TED NENAVIST“ Někdy si řikám že na těch vtipech o blonďácích něco bude. Druhej den jsem se z Lukáše snažila vytáhnout proč celý tohle divadýlko udělal. Celej den nepsal a nakonec se ze všeho vyklubalo že miluje jednu holku ale za hodinu zas chtěl mě. A když jsem mu napsala že neví co chce tak začal všechno obracet proti mně což bylo opravdu k smíchu. Dělaly sme si s Patrikem ze všeho srandu jenže najednou mi kiksnul net. No jak jinak. Beru si mobil a už datluju bráškovi sms „PROMIN SLITNUL MI NET,JE TO TU NA NIC“ jen doufám že mi odepíše aspon z ajska protože takhle krásně sme si povídaly naposledy když sme se seznámily. „V POHO, PSAL JSEM ZE JSI NEJVIC V POHO HOLKA A JE Z TEBOU PRDEL, DOBRE SI ROZUMIME A navíc NEJSI TA CO SE NASERE PO KRAVINE A TO SE MI NA TOBE LIBI PROSTE JSI NEJVIC V POHO . SPIS TAK TROCHU ZAVIDIM JIRKOVI ZE TE MA :-D :-) :-*“ zahřeje mě u srdíčka. Jo bráško kdyby si jen věděl. Já.. melancholickej cholerik kterej žárlí i na vlastního psa. Tohle je snad ta nejhorší vlastnost co jsem zdědila po svém „milovaném“ tatínkovi. Ještě si píšem že mu pes nejspíš zdlábnul paměťovku do mobilu. Nějak to nemuže rozdejchat. V duchu se usměju když otevřu další sms. Ptá se jestli ho nechci uklidnit. Nenapadne mě nic jinýho než odpověď „TO TE MAM VYKOURIT NEBO CO? =D“ se určitě zas ztrapnim. Netrvá to ani minutu a mobil mi zvoní znovu. „ :-D :-D :-D TAK JA MYSLEL ZE BYSME SE MOHLI JIT NEKAM VEN PROJIT :- D A NEBO DELAT PICOVINY ALE TAK když CHCES :-P BYCH SI NECHAL LIBIT“ stojim jak opařená a místo slov odepíšu jen smějícího smajlíka. „TAK JO VYKUR ME :-D JA TE PAK VYLIZU :-D A PAK SI TO DAME NA POSTELY :-D TY ZE TO MESIC NEMAS :- D A JA ZE SEM NASRANEJ :-D“ Cítím jak se mi stahuje žaludek a lítá mi v břiše tisíce motýlků. Představa jak se spolu milujeme už mi přelítla hlavou hodněkrát před usnutím. Když mi píše, cítím se hrozně šťastně. Váhavě mu odepíšu sms kterou chci odeslat už hodně dlouho. „MÁM STACH ŽE SE DO TEBE ZABOUCHNU“ čekám jako na trní a když mi odepíše jdou na mě mrákoty. „DO KTEREENA JAKO JA? :-D NE TED VAZNE :-) NEZABOUCHNES :-) VSAK MAS JIRKU :-P A JA NIKDY NEBUDU JAKO ON ;-) :-) ALE TAK SRDCI NEPORUCIS NO“ Ani nevím co mu na tohle mám odepsat. Je to tak moc složitý mezi námi. Nejradši bych s ním byla napořád..ale copak mužu? Jediná odpověď na kterou se vzmůžu je že už k němu něco stejnak cítím. Co bych za to dala kdyby to cítil stejně. Jenže.. co potom.. Koukám na ikonku na noťásku a vidím že jsem zase připojená k okínku do světa. Připojím se na ICQ a pokračuju v konverzaci. PATRIK SKS: To já k tobě taky, ale tak já nikoho nemam, nemam co řešit ale ty máš, tak to je trošku horší. Mezi tim mi přijde další sms od Lukáše kterej trpce lituje svých činů. „BOŽE.. JAK MUZE BEJT někdo TAK TUPEJ JAKO JA.“ Ztěžuje si. Taky nevim abych pravdu řekla. Za to všechno si muže sám. Nikomu nic zlího nepřeju ale kdo chce kam.. Dojde mi že bych měla odepsat Páťovi aby se mi mezi tim neodpojil. KRIS: Já o tebe jen nechci přijít. PATRIK SKS: O mě jentak nepřijdeš to se neboj :-) :-* Bojim bráško.. a hodně se toho bojim. Každý den čím dál víc. KRIS: Miluju tě. PATRIK SKS: ale jako bráchu :-p :-) :-* Já tebe taky :-) :-* Já bych to radši dál nerozmazával jinak řeknu co nechci :-P V tu ránu jsem v pozoru. Vysvitne ve mně malinkatá dušička že by se snad mohl stát zázrak. KRIS: Jenže já tě miluju nejen jako bráchu =( PATRIK SKS: Aaaha já tebe taky ne jen jako ségru Prostě tě mam hrozně rád, víc jak kamarádku Ta radost kterou moje srdíčko tančí je nepopsatelná a .. sakra další sms od Lukáše. Píše že ona ho určitě nechce. No jestli se chová takhle tak se jí ani nedivim. KRIS: achjo =( PATRIK SKS: :-) :-* to je celkem blbá situace todle … :-( KRIS: No to teda. Jak dlouho to u tebe trvá? PATRIK SKS: U mě :-) jak sme si začli psát pořádně než si odletěla tak sem tě začal fakt mít víc rád než kamarádku KRIS: Potřebuju tě PATRIK SKS: :-) chci tě mít u sebe a držet tě a líbat tě :-* :-) KRIS: Chybíš mi PATRIK SKS: ty mě víc :-( stejská se mi po tobě musim tě už vidět :-* ale zajímalo by mě jak to bude :-( Tohohle se bojim nejvíc.. co bude a jak to bude. Čím dál víc si přeju se už nevrátit. Tady je to něco jako volná klec pro srdce.. Sice bolí ale muže kdykoli z tý stísněný duše ven a užívat si protože tady nehrozí že bych mohla s někym něco mít. Ani bych nechtěla. Prázdninový lásky jsou na nic. PATRIK SKS: :-) :-) :-) až tě uvidim tak tě obejmu a dám pusu pořádnou :-) :-* Uvědomim si že jsem mu neodepsala když mě z myšlenek vytrhne zvuk který mi oznamuje že človíček na druhém konci sítě po mě touží. Pak už to Lukáš začne přehánět s těma jeho depkama, začíná mluvit o věcech který by neměl pouštět z pusy. Patrik si na něho vzal ajsko a už mu píše. Lukyn se ho nejspíš hodně bojí protože když ho bratříček dostane do rohu tak mu slíbí že mi dá pokoj omluví se mi a nezapomene dodat abych mu už nikdy nepsala. No.. Mezi námi Lukášku, já nebyla ta kdo se znovu ozval! Jsem Patrikovi vděčná že se mě zastal. Nikdo jinej by to totiž neudělal. Odhlásim se z ajska. Jdou na mě zase depky, mam špatný svědomí. Doma na mě přece jen čeká muj kluk. Jenže dlouho u depek nezůstanu, přijde mi další smska ,,PREJ SE TI CHTĚL OMLUVIT ALE ZE SI HO URAZILA TIM ZE BUDE MIT OBLICEJ V KALUZI KRVE :-D A JA ZE STACI ABYS MI REKLA A BUDE TO TAK :- D“ při téhle sms mě špatná nálada přejde a musím se jen smát. Kdyby si aspoň všechno neobrátil tak jak se mu to hodí.. „DEKUJU ZE JSI SE ME ZASTAL“ jsem nějaká skleslá. Nedokážu se radovat ani když mi řekne lásko. A to jsem na tuhle chvíly čekala od tý doby co jsem ho poznala. Jenže teď je mi ze všeho na nic... „LASKO NEMAS ZAC :-) NIKDO SE MI DO TEBE SRAT NEBUDE :-) A MA STRACH :-D :-) SERU NA NEJ :-) ON NA ME AT SE ZAMYSLIM NAD SEBOU A JA NA NEJ ANO SEM CHULIGAN SLAVIE VYHLEDAVAM NASILY A SEM NA TO HRDEJ ZE PATRIN POD HOOLS SLAVIE A ON AHA SEM SI MOH MYSLET A JA NA NEJ, NEJAKEJ PROBLEM Z TIM?? A ON NE NE V POHO A JA OK TAK SE CHOVEJ K TYNE PEKNE JO? A ON JO dobře :-D“ zabere mu to tri sms aby mi to mohl odeslat.Nakonec sme si psali až do rána. Pár dní to pokračovalo. Jeden večer sme si psali a napsal mi „Miluju tě“. Od té doby jsem o něm do dneška neslyšela. Už mě nebaví šťourat se v bolestivých vzpomínkách, takže se zvedneme všichni že už jdeme. Andreas zabalí Leeho a teta Jully. My s mamkou pobereme věci a jdem k autu. Naposledy se otočím abych si ještě jednou prohlédla vlny které se ze tmy valily na pobřeží a zahlídnu hromádku která se mi zdá povědomá. „Teto? Nenechal si tu Andreas náhodou věci?“ Tetinka se otočí a začne hulákat na bratránka že si tu něco zapoměl. Pak už sedíme v autě a jedem . Najedem na nějakej šurt a já si málem dám do hlavy jak to drncá jelikož jsem celou dobu vykloněná ven z okna. Dívám se na stín našeho autíčka a nějak se mi to nezdá.. ten hrbolek.. My přece nemáme žádnej majáček. Kouknu se nahoru a dostanu takovej záchvat smíchu že se na mě mamka otočí „Čemu se to zase tlemíš?“ mam v očích slzy a bolí mě břicho jak se tlemim celou tu dobu. „My máme na kapotě boty“ a roztlemim se znova. Teta bratránka se smíchem upozorní na jeho pohledávku na kapotě auta. Ten si pro ně sáhne a já se směju ještě celou cestu domu

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář