Slova bez not
„Za poslechu tracků projíždím naše společný fotky, vzpomínám na chvilky strávené s tebou a na rtech cítím tvoje polibky, na svém těle tvoje doteky a už z toho šílím. Tak moc mi chybíš, tolik bych tě chtěla obejmout, přitisknout se k tobě a zase slyšet tlukot tvého srdce.
Chtěla bych ti toho hrozně moc říct, ale když jsi u mě, jen mlčím, protože vím, že o to nestojíš. Čas letí jako splašenej kůň, pomalu si ani neuvědomuju, že je to už tak moc dlouho co jsi mi řekl "lásko miluju tě". Pořád mi chybíš a já už nechci být sama, nechci být s jiným, ty jsi pro mě jedinej. "...
Text smsky zase smažu a dál jsem zabraná do vzpomínek, o kterých bych si ještě před rokem nemyslela,že budou jen vzpomínkami. Horké slzy mi tečou po tváři a pálí mě až na srdci. Podívám se na odraz v zrcadle a vůbec se nepoznávám. Kam mi zmizel úsměv a jiskra v očích.. V ničem se už nevyznám, ve všem se jen plácám, je mi smutno. Napsala jsem mu už milion dopisů a nedala jsem mu ani jeden.
Vím,že by to k ničemu nevedlo. Nikdo z mého okolí nechápe,proč chci někoho, kdo nechce mě. Já vím.. Jenže, žít bez někoho, koho milujete srdcem i duší je jako kdyby jste ztratily sami sebe.. Jako kdyby vás opustila radost i veškerá energie. Ta bolest kterou už několik měsíců cítím je neúnosná, táhne mě k zemi a já jen cítím jak se nemůžu zvedat, nejde to. Když jsem uprostřed toho krutýho vesmíru, zvoní mi telefon. Při pohledu na display je mi trošku líp,ale i hůř.
Zvednu to, a když slyším jeho hlas, slzy se mi roztečou ještě víc.Hrozně bych si přála být s ním, třeba jen na chviličku.. Vidět ho .. Mluvíme spolu sotva jednu minutu a skoro nevnímám kdy hovor ukončí. Jen sedím a mlčky zírám na klávesnici. Myslela jsem, že těmhle tíživejm stavům už dávno odzvonilo.. Ale, ono nic není jen tak. Láska není zlá... Ani ten stav po ní ... To zlo, je ta odporná srdceryvná bolest, která člověka i zabije.